Vážený návštevník, toto je strojovo preložený článok. Vo svojom pôvodnom znení (česky) je plne zrozumiteľný a je podložený nezávislou vedeckou literatúrou. Strojový preklad však má ďaleko k dokonalosti a jeho čítanie vyžaduje veľkú dávku trpezlivosti a fantázie.

Drobečková navigace

Adaptogén ako farmakologický koncept

Pôvod termínu adaptogén

Dr.  Nikolai Lazarev
Николай Васильевич Лазарев

Pôvod termínu adaptogén sa datuje do roku 1947 a pripisuje sovietskemu lekári a vedci Nikolaja Lazarev. Lazarev, ktorý vyštudoval medicínu v r. 1928, sa najskôr venoval škodlivým priemyselným chemikáliám, ktorých použitie sa vtedy prudko rozširovalo. Za druhej svetovej vojny dostal za úlohu skúmať vojenské stimulanty ( amfetamíny , kokaín), vtedy populárne u všetkých armád. Ako vedec zrejme nebol spokojný s ich krátkodobým účinkom, po ktorom nasleduje dlhý abstinenčný syndróm. Tieto látky sa niekedy oplatí v špecifických krátkodobých bojových situáciách, ale ich dlhodobé užívanie je celkovo negatívny.

Po skončení vojny Lazarev hľadal látky, ktoré by dlhodobo zvýšili výkonnosť, bez toho, aby boli zdraviu škodlivé. Išlo tiež o lekárskej odsúdenie spomínaných návykových stimulantov, ktoré - hoci sa nám to dnes môže zdať neuveriteľné - vtedy ešte neboli zakázané. Armádne stimulanty (pervitín) vtedy ľahko prenikali aj do civilnej populácie. Dnešné zákazy "tvrdých drog" môžu vyvolávať dojem, že práve ony sú najúčinnejšie. Faktom je ale, že už v 50. rokoch sa tieto látky považovali za zastarané. Definícia adaptogénu slúžila ako ideál, ku ktorému by sa toniká novej generácie mala blížiť. Pretože pôvodný Lazarevovy práca mi nie sú dostupné, ako zdroj som použil Kelly2001rrp a j.

Klasické obdobie štúdia adaptogénov

Zlatý vek výskumu adaptogénov nastal v 50. a 60. rokoch. Na Lazarevovy práca nadviazala ďalšie generácie vedcov. V roku 1969 Izrael I. Brechman a Igor Dardymov publikovali ( Brekhman1969nsp ) tieto formálne definíciu:

Definícia adaptogénu

  1. Adaptogén vyvoláva nešpecifickú odpoveď, tj zvýšenie odolnosti voči niekoľkým stresujúcim faktorom, v to počítajúc faktory fyzikálne, chemické a biologické.
  2. Adaptogén má normalizujúci vplyv na fyziológiu bez ohľadu na to, v akom smere od normálu stresor pôsobí.
  3. Adaptogén nezasahuje do normálneho fungovania organizmu viac, než je nutné k zvýšeniu nešpecifickej odolnosti.
Dr.  Israel Brekhman
Израиль Ицкович Брехман

Jako počáteční inspirace a příklad přírodního adaptogenu zpočátku sloužil právě ženšen , který je příkladem zdraví prospěšného tonika s prokázaným účinkem. Jeho účinek byl zkoumán v tehdy populárním vojenském ( Berdyshev1981eeb , Medvedev1963ege ) a kozmickém ( Khasina1983eee ) kontextu, při vyčerpání ( Dardymov1972ipr ), hladovění ( Peng1963egc ), extrémních teplotách ( Novozhilov1985mae ), radiační ( Brekhman1960ecp ), chemické a mikrobiální zátěži, psychickém stresu ( Brekhman1969eea ) atd. Byla snaha objevit nové přírodní adaptogeny, třeba počítačovou analýzou tradičních asijských receptů ( Brekhman1969eea ) či průzkumem rostlin příbuzných (např. eleuterokok ostnitý , aralka vysoká , aralka srdčitá a další aralkovité, parcha saflorová , pupava Biebersteinova , rozchodnice růžová , klanopraška čínská ...) Byla též snaha hledat adaptogeny syntetické – např. 2-benzyl-benzimidazol (dibazol), neuroprotektant objevený Lazarevem } Brekhman1969nsp ). Je ale nutné říct, že přírodní adaptogeny, o jejichž život zkvalitňujícím účinku se lze přít, nedosáhly věhlasu přírodních antibiotik (penicilin, ampicilin, tetracyklin...), o jejichž život zachraňujícím účinku se přít nelze. Adaptogeny dosáhly věhlas v Sovětském Svazu a socialistickém bloku, zatímco v bloku kapitalistickém tržní ekonomika vedla k vítězství tonik patentních (patentní analgetika, antiflogistika, nootropika a další život zkvalitňující léky...), které nelze pěstovat a tržním způsobem získávat z přírody. Proto je v Západní Evropě a USA termín adaptogen i dnes prakticky neznámý. A já jen dodám, že předpona adapto- v termínu adaptogen pochází ze slovního spojení generalizovaný adaptační syndrom (GAS) , což je honosný název pro savčí stresovou reakci, tj. aktivaci hypotalamo-hypofyzární osy a následný výlev kortizolu z nadledvinek. Tato reakce zapíná jakýsi nouzový režim fungování živočicha, který se nespeficky aktivuje v nejrůznějších krizových situacích. Odtud slovo "nespecifický" v původní definici adaptogenu. V dnešní společnosti se nám tato nouzová reakce, která naše tělo připravuje i na fyzický boj (útok nebo útěk) ovšem zapíná i při čistě nenásilných hádkách se šéfem, ale to bych za prvé odbočoval a za druhé říkal věci, které dnes všichni vědí. V době, kdy byl vytvořen termín adaptogen, byly tyto informace ještě horkou novinkou, o které se mluvilo jen na vědeckých sympoziích. Objevitelem stresových hormonů byl Jánoš Selye, který honosný název generalizovaný adaptační syndrom zavedl jako součást tzv. sjednocené teorie medicíny , jíž se tento ambiciózní muž snažil provést v medicíně totéž, co jeho slavnější vědečtí kolegové dříve provedli ve fyzice. Na rozdíl od převratných fyzikálních teorií 20. století, o nichž se většina lidí přít neumí, se o snáze pochopitelné sjednocené teorii medicíny většina vědců přela, též s poukazem na to, že lékařskou praxi lze snadno vykonávat i bez zbytečného teoretizování. Selyeho a Lazarevova/Brechmanova teorie tak ve vědě 20. století sdílely více-méně stejný osud.

Adaptogeny v současnosti

Od dob klasického výzkumu adaptogenů uběhlo mnoho let. Psychotropní látky byly zákonem zakázány, průměrná morální úroveň výzkumníků poklesla, vojenský a kozmický výzkum vyšel z módy. Léčba přírodními prostředky si dnes opět získala oblibu, ale legislativní pohled na léky je pořád schválně paracelsovský . Počet vědeckých publikací používajících klíčové slovo adaptogen vzrostl, ale rozvážnost při jeho použití nestoupla. Teorie adaptogenů také na rozdíl od jiných odvětví obecné farmakologie nezaznamenala od 60. let prakticky žádný pokrok. Co máme, je pouze hrstka klasických adaptogenů – rostlin povýšených do tohoto statusu ještě Lazarevem a Brechmanem – a definice adaptogenu, která dnes (kdy jsou všechny mechanismy známé a tudíž specifické) působí svým použitím adjektiva "nespecifický" už zastarale. Řady klasických adaptogenů lze z panteonů etnobotaniky 5 kontinentů potenciálně rozšířit, ale žádný z dnešních vědců není takovým expertem na adaptogeny, aby si to mohl dovolit. Definici adaptogenu lze modernizovat, ale žádný z dnešních vědců není dostatečným expertem na totéž, aby si to mohl dovolit. Co máme, jsou obchodníci a mnohdy naivní výzkumníci, kteří ani neznají pojem adaptogen az nouze proto označují slavné léčivky Ajurvédy, Peruánské fytoterapie atp. za takový či onaký "ženšen" . V této situaci jiní spěšně myslící výzkumníci navrhují pojem adaptogen už zrušit a nepoužívat (viz např. Davydov2000es ). Tím demonstrují svou vlastní teoretickou zaostalost a nepochopení toho, že třída léčiv (je jedno jestli přírodních nebo syntetických), na které se nehodí paracelsovský pohled, prokazatelně existuje a potřebuje jiný, svébytný způsob farmakologického hodnocení – ať už jim budeme říkat adaptogeny, nebo nějak jinak. Nesmí to však být název nevhodný, jako když Paul Stamets (který provozuje Fungi Perfecti) říká adaptogennímu účinku hub přehnaně skromně "host defense activation", čímž se jakoby naznačuje, že vše, co léčivé houby v těle umí, je vyvolávat nespecifický imunitní poplach a následnou aktivaci obranných mechanismů uživatele. Výhodou paracelsovského paradigmatu léku je nenáročnost a snadná měřitelnost. Definice a farmakologická metrika kvality adaptogenů musí být z principu o něco složitější a hůř měřitelná. Na oplátku bychom však získali způsob hodnocení pro třídu farmak, která působí principiálně na vyšší úrovni v tom smyslu, že ba rozdíl od paracelsovských léků by v jejich definici bylo zohledněno nejen to, jestli působí, ale i to, jestli jsou svému uživateli skutečně prospěšná – což o většině dnes populárních paracelsovkých léků dle mého názoru říct nelze.

Adaptogen je farmakologický ideál budoucnosti

Adaptogén je farmakologický ideál budúcnosti nezávislý na paracelsovském pohľade na lieky . Liekové kategórie ako analgetiká , antipyretiká, antibiotiká , sedatíva, diuretiká ai. Označujú chorobný stav, ktorý má byť liekom napravený. V socialistických žiarivých zítřcích predsa ale ľudia nebudú Ochorel? Lieky zažehnajú nebezpečenstvo ešte predtým, než sa choroba vyvinie, nebudú to teda už anti-tohle, anti-tamto, ale niečo-protektant: hepatoprotektanty, radioprotektanty, neuroprotektanty atď. Nebudú len ochraňovať zdravie, ale budú nás podľa potreby posilňovať podľa našich potrieb, aby sme my zasa mohli podľa svojich schopností socialistický pracovať. Potreba oslobodiť úlohu zdravotníka od závislosti na existenciu choroby viedla paralelne s pojmom adaptogén k vytvoreniu pojmu valeologie .

Adaptogény novej generácie bude relatívne ťažké vyvinúť. Existujúce prírodné adaptogény totiž využívajú prirodzenú odolnosť človeka, pôvodom skákajúceho obyvateľa tropických lesov, proti najrôznejším rastlinným chemikáliám. Napríklad naša obľúbená cibuľa a cesnak je pre psov a mačky jedovatá - blokujú ich hemoglobín. Psom zlyhávajú obličky už po niekoľkých bobuliach hrozna, neznášajú ani mentol a kofeín, naše obľúbené kakao otrávi nielen psy a mačky, ale aj ošípané a sliepky. Pre vtáky je jedovatý aj toxín Persin z avokáda, zatiaľ čo pre nás je avokádo tou najzdravšie potravou ( zdroj ). V odolnosti voči fytochemikáliím nám môžu konkurovať len králiky a ďalšie bylinožravce (morčatá, gorily ...) Na rozdiel od týchto zvierat ale my ľudia máme tradíciu, v rámci ktorej používame prírodné adaptogény na liečbu už státisíce rokov (pre porovnanie, najstarším známe ohnisko v Čechách je 750 000 rokov staré). Nebuďme preto prekvapení, že doteraz známe syntetické adaptogény ( Lavan2003ssv , Kumar2009mmg ) stále ešte zaostávajú za svojimi prírodnými vzormi.

Hypotetické adaptogény novej generácie

Vzhľadom k pokroku v biológii a nanotechnológiách by som si dovolil špekulovať, že nie je nijako nemožné vyvinúť syntetickej adaptogény rovnako chytré alebo múdrejší než ich prírodné vzory. Vzhľadom k súčasnému pokroku vedy (samozrejme okrem ČR) si dovoľujem predpokladať vznik nasledujúcich kategórií nových adaptogénov:

  1. Biotechnologický adaptogén - lipozómy alebo modifikované bunky, ktoré monitorujú krv a podľa potreby uvoľňujú účinné látky (napr. Inzulín u diabetikov).
  2. Nanotechnologický adaptogén - rovnaký ako biotechnologický adaptogén, ale využívajúce širšie spektrum materálov (kovy, plasty, kremík atď.) Príklad: Umelý nanotechnológií leukocyt k ničeniu odolných baktérií.
  3. Genetický adaptogén - adaptogén, ktorý je skutočným génom. Príklad: Umelý gén alebo chromozóm zvyšujúce adaptačné rozmedzí bunky alebo organizmu.

Výskyt koncovky "gén" v slove adaptogen nie je náhodný. Rovnako ako existujú tzv. Onkogény majúce vzťah k nádorovému bujneniu, existujú aj stresom aktivovanej gény ( Nadal2011cge ), ktorým možno právom hovoriť adaptogény v užšom (genetickom) zmysle. Napríklad u všetkých buniek sa pri prehriatí (o 10-15 ° C) indukujú gény, ktoré kódujú tzv. Heat shock proteíny (HSP), ktoré zase pomáhajú renaturovat teplom poškodené bielkoviny. Iné genetické adaptogény sa aktivujú ako odpoveď na oxidačný stres alebo radiácii . Umelé genetickej adaptogény by potom boli stresom indukované gény zlepšujúce rezistenciu proti danému stresu. Biotechnologické, nanotechnologické a najmä genetickej adaptogény novej generácie by boli vítaným doplnkom existujúcich adaptogénov a paracelsovských liekov, ktoré sú v mnohých oblastiach na hraniciach svojich možností

| 28.10.2018